Oficiální turistický portál města Mariánské Lázně
Právě prohlížíte

120 let od úmrtí starosty Augusta Herziga

9.9.2021 | Významná výročí

August HERZIG patřil po Václavu Skalníkovi k nejslavnějším "šéfům" Mariánských Lázní. A v jeho osudech bylo mnoho podobností s opatem Reitenbergerem. Oba zasvětili svůj život Mariánským Lázním, oba se potýkali s nepochopením současníků, ale přesto oba věřili ve šťastnou hvězdu těchto lázní.

V čele města stál doktor Herzig ve dvou volebních obdobích po dobu 14 let. Zemřel 25. září 1901.
August Herzig se narodil 20. března 1839 v domě U zeleného kříže (čp.10 na Goethově náměstí) jako syn lékaře Leopolda Herziga.
August vystudoval gymnázium v Chebu, univerzitu ve Vídni. Vrací se do Mariánských Lázní a působí jako lékař, ale brzy se pouští do veřejné činnosti. V roce 1867 se oženil s Marií Weithofovou a v roce 1873 se stává starostou Mariánských Lázní.
Tento muž mimořádné životní energie postupně mění své rodné město ve světové lázně. Mariánské Lázně byly právě spojeny se světem železnicí a přijíždí nečekaně velké množství hostů.
Každým rokem zažívaly Mariánské Lázně nové věci: 1875 – moderní stavební plán města, koupě pozemků pro město, zřízení městského zahradnictví; 1876 - založení jatek, velkých městských skleníků, prostorného tržiště, přeměna tříleté školy ve čtyřletou se zvýšením počtu učitelů na pět, založení pensijního fondu pro lázeňský orchestr; 1877-78 - zakoupení pozemku a stavba moderní radnice; 1879 - stavba anglikánského kostela, stavba Reitenbergerova pomníku na promenádě.
V roce 1880 Herzig volby nevyhrál a starostou se podruhé stal až v roce 1892. V krátkém čase 1892-1899 se realizují četná, veřejně prospěšná zařízení, která dodnes užíváme. Staví se údolní sypaná přehrada první v tehdejším Rakousko-Uhersku, která řeší zásobování města užitkovou vodou. V lese nad Mariánskými Lázněmi bylo přehrazeno údolí Kamenného potoka mohutnou hrází. V okolí přehrady bylo jímáno 30 pramenů pitné vody, svedeno potrubím do staré vodárny pod Lunaparkem a odtud veden nový vodovodní systém.
Již roku 1888 se rozběhl provoz městské elektrárny, ale nyní, za Herziga, byl značně rozšířen a instalováno první elektrické osvětlení města jako vzor pro celé mocnářství.
Byla položena kanalizace, zavedeno zavlažování a podle anglického vzoru postavena městská nemocnice. Byly překlenuty potoky (Hamelika, dnešní Třebízského¨potok, Mlýnský potok) a provedeny rozsáhlé parkové úpravy. Byl založen nový lázeňský park při Úšovickém potoku pod mlýnem (dn. Cristal). Uvnitř města byly rozšířeny uličky, někde dosud značně úzké.
K Mariánským Lázním byly roku 1895 přičleněny nové úšovické čtvrti Šenov a Nádražní čtvrť. Byla získána také malá čtvrť u Lesního pramene (Třebízského ulice), dosud patřící k obci Šance (Valy).
Bylo prosazeno otevření lesů Rájovského revíru, kde platil až dosud zákaz vstupu lázeňským hostům. Sem byly urychleně budovány značené vycházkové cesty a vznikaly výletní kavárny
Roku 1898 byla postavena prostorná městská tržnice (v Dusíkově ulici) na místě bývalého tržiště.
Byla otevřena železniční trať do Karlových Varů (1898), při čemž Herzig zamítl návrh, aby trať vedla městem k Lesnímu prameni a odtud svahem vzhůru do Zádubu. Zvolena dnešní trasa, která neruší lázeňské centrum města.
Byla zřízena měšťanská škola. Roku 1899 byl získán pozemek pro stavbu potřebné nové velké školy a připraveny její plány (dnešní Gymnázium a obchodní akademie).
Ještě za Herziga bylo projednáno zavedení pouliční elektrické dráhy.
Herzig založil v městě četné užitečné instituce jako městskou spořitelnu, hudební fond města, pensijní fond pro úředníky a hudebníky orchestru.
Jeho sociální cítění se projevilo založením spolku pro chudé, nadací "volného stolu" pro nemajetné žáky škol, založením sirotčího fondu, stipendií pro studenty.
Při obraně veřejných zájmů se Herzig postavil proti plánům podnikatelů, kteří chtěli zastavět park mezi Lilem a Ferdinandovým pramenem. Také šlo o povinné dodržování průduchových mezer mezi lázeňskými domy a maximální výšky domů (22,5 m). To vše vyvolalo nenávist podnikatelů, kteří se cítili být poškozeni a rozhodli se ho zbavit za každou cenu. Vyvolali proti němu mohutnou pomlouvačnou kampaň.
Kritika sílila. Vznikla podobná situace jako za Reitenbergera a Herzig byl přinucen v roce 1899 k rezignaci.
Herzigovi kritici nechápali přínos, který jeho odkaz přinese v budoucnu a jak moc přispěl k rozvoji Mariánských Lázní ve proslulé lázeňské město.

zdroj: hamelika.cz

Celý článek naleznete na

Hamelika.cz

Další aktuality