Významná místa

Kolonáda Ferdinandova pramene se nalézá v Úšovickém parku. Podobně jako ostatní kolonády v Mariánských Lázních i tato vznikla na popud opata Reitenbergera v letech 1826 - 1827.

Asi dva kilometry jihojihovýchodně od města Bečov nad Teplou se nedaleko silnice na Chodov nachází přírodní památka, jež byla zřízena k ochraně skály, která je vypreparovaným čedičovým sopouchem s typickou sloupcovou odlučností.

Bílé povlaky pěny zdobí několik menších vodních ploch travou zarostlé mýtiny na pravém břehu říčky Teplé. V těchto místech se z útrob Země dostávají na povrch jedny z posledních připomínek kdysi mocné vulkanické činnosti, sirnato – uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Mnohé vývěry a četnou mineralizaci lze pozorovat též přímo v korytu říčky Teplé.

Naučná stezka Lázeňské lesy je pestrou směsicí různých témat. Je zaměřena na lázeňství, historii, geologii, hornictví, lesnictví, zoologii, botaniku, ekologii. Na více než 5 km lesních cest na vás čeká 23 zastavení plných zajímavých informací.

Okolí Křížků a vůbec celé území mezi Prameny a Mnichovem je z přírodovědného hlediska jednou z nejzajímavějších oblastí v CHKO Slavkovský les. Nově zpřístupněná naučná stezka seznamuje s největším hadcovým komplexem v Čechách a zároveň s jednou z nejpozoruhodnějších lokalit v centrální části chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Kostel byl postaven v roce 1790 na místě dřívější obecní kapličky. První mše se konala o Štědrém večeru roku 1790. Interiér pozdně barokního kostela je jednoduchý.

Kostel byl postaven pro evangelické lázeňské hosty v letech 1853–1857 z veřejné sbírky německých evangelíků pod patronací a za přispění pruského krále Bedřicha Viléma IV., jenž byl 24. 6. 1857 přítomen slavnostnímu vysvěcení.

Bezesporu nejznámějším i nejvýraznějším výchozem žul karlovarského masivu jsou Svatošské skály, chráněné v NPP Jan Svatoš. Vystupují na severním okraji CHKO Slavkovský les, kde tvoří impozantní scenérii na levém svahu údolí Ohře, asi 2 km jz. od Doubí u Karlových Varů.

Pístovskou louku tvoří malá luční enkláva na okraji lesa v mírně zaříznutém údolí 1 km SV od Pístova. Vzhledem ke špatné dostupnosti území a jeho okrajovému umístěním mezi lesní porosty zde zůstal zachován biotop s mozaikou stanovišť podmáčených, mezofilních a podhorských luk s hojným výskytem vstavačovitých např. vemeníček zelenavý, vstavač kukačka, prstnatec májový a bradáček vejčitý.

Pomník se nachází na plošině nad ředitelstvím Léčebných lázní M.L. a.s.. Postaven byl v roce 1836 k poctě významného hosta, hraběte Ernesta von Waldstein ̶ Wartenberga. Ve Felbingerově kronice Mariánských Lázních je pomník vyobrazen s šedou mramorovou vázou, která stojí na podstavci s verši, opěvujícími dobrodiní hraběte k chudým. Hrabě zemřel v Mariánských Lázních v roce 1832. Repliku ozdobné vázy vytvořil v 60. letech V. Eibl. Za několik dní po osazení byla stržena.

Odpočívadlo dostalo svůj název v době vrcholícího romantismu v polovině 19. století. Jeho původní název byl „Ovčákova slast“ - tento název pochází z roku 1837. Nad odpočívadlem byl v roce 1847 postaven patrový vyhlídkový altán s elegantními sloupy, avšak již roku 1879 odtud pohledy na město zakrývaly vzrostlé stromy.

V roce 1849 byl v Mariánských Lázních postaven pomník, připomínající pobyty J. W. Goetha v tomto městě. V roce 1999 byl pomník renovován do dnešní podoby. Do podstavce je vytesán text z jeho „Poutníkových nočních písní“.