Významná místa

Hrad Bečov nad Teplou byl založen ve 13. století rodem pánů z Oseka, jimž náležel spolu s panstvím téměř dvě století. K největšímu rozvoji hradu došlo koncem 15. století a v první polovině 16. století, kdy hrad patřil rodu Pluhů z Rabštejna.

Tuto stavbu dal postavit ředitel zdejšího divadla Julius Laska v roce 1909 na paměť své zemřelé matky. Jde o štíhlou stavbu v novogotickém slohu.

Přirozený borovicový porost na jihovýchodním svahu Planého vrchu s obnaženými hadcovými skalami, částečně narušenými zaniklým malým kamenolomem, ukrývá vzácnou botanickou lokalitu. Chráněné druhy rostlin a živočichů zde mohou žít nerušeně, pod ochranou vyhlášené přírodní rezervace Planý vrch. Milovník přírody ji nalezne 9 kilometrů SSV od Mariánských Lázní a asi 1,5 kilometru východně od Pramenů.

Kostel byl postaven pro evangelické lázeňské hosty v letech 1853–1857 z veřejné sbírky německých evangelíků pod patronací a za přispění pruského krále Bedřicha Viléma IV., jenž byl 24. 6. 1857 přítomen slavnostnímu vysvěcení.

Městské divadlo opírá svou existenci o téměř 150letou tradici. Svým příznivcům nabízí možnost setkávat se s divadelními soubory a herci i s význačnými hudebníky nadžánrové i klasické hudby z celé republiky. Malým divákům nabízí kouzlo bezprostředního kontaktu s živě hranou pohádkou.

Oblíbené místo tepelského opata Alfréda Clementso. Vyhlídka bývala vybavena prostou lavičkou na níž církevní hodnostář rád sedával. Za působení opata Clementso na opatském stolci došlo k největšímu rozmachu budování Mariánských Lázní (1888–1900). Dal postavit například litinovou kolonádu a společenský dům Casino.

Hřiště mezi Antoníčkovo pramenem a Rudolfovo pramenem. Hlavní atrakcí je pirátská loď se skluzavkami. Vhodné pro děti od 3 do 15 let.

Přírodní památka Moučné pytle se nachází na Jelením vrchu (644 m n/m), při zeleně značené cestě z Karlových Varů do Horního Slavkova, asi 1 km od hájovny Bor. Jde o typický tzv. mrazový srub vzniklý blokovou odlučností při zvětrávání žulového vrcholového skalního výchozu. Útvar je velmi typicky vyvinut, takže v podobném rozsahu a tvaru není na území CHKO další obdobný útvar. V porostu převažuje smrk s příměsí borovice a modřínu, v mladších porostech jsou vtroušeny i bříza, jedle, klen, dub a buk. Staré smrky prorůstají i mezi vlastní skalní útvary.

Bílé povlaky pěny zdobí několik menších vodních ploch travou zarostlé mýtiny na pravém břehu říčky Teplé. V těchto místech se z útrob Země dostávají na povrch jedny z posledních připomínek kdysi mocné vulkanické činnosti, sirnato – uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Mnohé vývěry a četnou mineralizaci lze pozorovat též přímo v korytu říčky Teplé.

Kilometr severně od vesnice Michalovy Hory nalezneme vývěr přírodní uhličité vody - jedné z nejznámějších kyselek Slavkovského lesa – Čiperku. Tento pramen vyvěrá na pravé straně starého náhonu již zaniklého Lazurového mlýna, cca 100 metrů před jeho vyústěním do Kosího potoka.

Mělká kotlina mezi Vonšovským a Sooským potokem (u železniční stanice Nový Drahov 6 km sv. od Františkových Lázní) je rozdělena valem křemičitého písku na dvě části. V severní, která má odtok do Sooského potoka, vzniklo hluboké rašeliniště. V bezodtoké jižní části vzniklo mělké jezero. Bylo napájeno nejen dešťovou vodou, ale především vodou z četných minerálních pramenů.

Dominantní vyhlídka se nachází na vrcholu Žižkova vrchu (Špičáku). Místo bylo pojmenováno na počest pruského krále Bedřicha Viléma IV., který v Mariánských Lázních pokládal v červnu 1857 základní kámen k oltáři evangelického kostela. Vyhlídku představoval novogotický pavilon s působivou sloupovou halou. Bývával odtud překrásný pohled do Tachovské brázdy a na hřeben Českého lesa.