Významná místa

Hřiště v klidném parku u nemocnice s prolézačkami a houpačkami, které je vhodné i pro ty nejmenší.

Největší západočeské město ležící v místech, kde se stékají řeky Úhlava, Úslava, Mže a Radbuza a stává se z nich jediná řeka tekoucí dál pod názvem Berounka. Plzeň založil kolem roku 1295 král Václav II. a českému panovníkovi zůstali Plzeňští také vždy věrni. Do kulturních dějin se město zapsalo kromě jiného tím, že zde byla v roce 1468 vydána nejstarší česká tištěná kniha (Kronika trojánská).

Bezesporu nejznámějším i nejvýraznějším výchozem žul karlovarského masivu jsou Svatošské skály, chráněné v NPP Jan Svatoš. Vystupují na severním okraji CHKO Slavkovský les, kde tvoří impozantní scenérii na levém svahu údolí Ohře, asi 2 km jz. od Doubí u Karlových Varů.

Naučná stezka zavede návštěvníky ke čtyřem kyselkám: Jezevčí, Kančí, Liščí I. a Liščí II.. Kynžvartské kyselky, jak název napovídá, se nachází asi jeden kilometr od Lázní Kynžvart. Pokud se vydáte z Lázní Kynžvart po silnici směrem na Valy, asi po kilometru minete na levé straně silnice informační tabuli, u které stezka začíná. Trasa je dlouhá přibližně 2 kilometry, cesty k pramenům jsou zpevněny dřevěnými chodníčky.

Pomník se nachází na plošině nad ředitelstvím Léčebných lázní M.L. a.s.. Postaven byl v roce 1836 k poctě významného hosta, hraběte Ernesta von Waldstein ̶ Wartenberga. Ve Felbingerově kronice Mariánských Lázních je pomník vyobrazen s šedou mramorovou vázou, která stojí na podstavci s verši, opěvujícími dobrodiní hraběte k chudým. Hrabě zemřel v Mariánských Lázních v roce 1832. Repliku ozdobné vázy vytvořil v 60. letech V. Eibl. Za několik dní po osazení byla stržena.

Mezi málo známou přírodní památku Slavkovského lesa patří Kynžvartský kámen. Najdeme jej nedaleko staré cesty spojující nádraží Lázně Kynžvart se samotným městem, severně od Lučního rybníka. Posláním přírodní památky je ochrana geologického fenoménu – žulového bloku s dokonale vyvinutými mikrotvary zvětrávání, které též nazýváme pseudoškrapy.

Římskokatolický děkanský kostel byl postaven v letech 1844–1848 v historizujícím novobyzantském slohu.

Zachovalý bor na hadcovém podloží mezi Prameny a Sítinami je typickou ukázkou původních porostů borovice lesní (vogtlandského náhorního ekotypu) na serpentinitu.

Bílé povlaky pěny zdobí několik menších vodních ploch travou zarostlé mýtiny na pravém břehu říčky Teplé. V těchto místech se z útrob Země dostávají na povrch jedny z posledních připomínek kdysi mocné vulkanické činnosti, sirnato – uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Mnohé vývěry a četnou mineralizaci lze pozorovat též přímo v korytu říčky Teplé.

Mělká kotlina mezi Vonšovským a Sooským potokem (u železniční stanice Nový Drahov 6 km sv. od Františkových Lázní) je rozdělena valem křemičitého písku na dvě části. V severní, která má odtok do Sooského potoka, vzniklo hluboké rašeliniště. V bezodtoké jižní části vzniklo mělké jezero. Bylo napájeno nejen dešťovou vodou, ale především vodou z četných minerálních pramenů.

Návštěvníci se zde mohou těšit nejen na výtvarná díla, ale také na filmové projekce věnované životu a tvorbě vystavujících umělců. Spojení architektury 19. století s moderním uměním vytváří jedinečnou atmosféru pro nezapomenutelný kulturní zážitek. Kurátorkou galerie je Alena Mrovcová.

Otevírací doba: denně 14:00–17:00