Nepomuk Felbinger
(26. 2. 1768 - 8. 3. 1855)
Prvním kronikářem Mariánských Lázní byl penzionovaný účetní tepelského kláštera Johann Nepomuk Felbinger. V l. 1816-1817 si zde postavil první dvoupatrový zděný dům. Osobně zažil přetváření nehostinného údolí v přívětivé lázeňské město a podle poznámek, jež si vedl, sepsal v 1. 1835 - 1855 soukromou kroniku lázní. Její retrospektiva sahá do r. 1786, kronika je dodnes jedinečným zdrojem pro poznání počátků města. Felbinger si ji sám ilustroval, přičemž zachytil řadu staveb později zaniklých či podstatně přestavěných, takže jeho kronika je pro dějiny města i významným ikonografickým pramenem.
MUDr. August Lorenz Herzig
(20. 3. 1839 - 25. 9. 1901)
Byl starostou města v letech 1873 - 1880 a 1892 - 1899. Za jeho úřadování prodělaly Mariánské Lázně bouřlivý rozvoj, k němuž přispěl mnoha iniciativami.
V uznání jeho prozíravostii, obětavosti a zásluh mu byl r. 1913 odhalen pomník v městském parku, roztavený za 2. světové války. Jeho tvůrcem byl Edmund Klotz z Vídně.
Stavitel Friedrich Zickler
(20. 9. 1829 - 2. 8. 1899)
Realizoval ve 2. polovině 19. stol. řadu staveb, jež dodnes dotvářejí vzhled města (městské divadlo, radnice, rozhledna, pavilon Lesního pramene, jeho vila č.p. 107 v Třebízského ulici atd.)
Architekt a zdejší rodák Josef Schaffer
(21. 5. 1862 - 15. 6. 1938)
Vystudoval architekturu ve Vídni a r. 1889 jej opat Clementso povolal na místo architekta, stavitele a ředitele klášterních lázeňskýeh zařízení v Mariánských Lázních. Se svým tchánem, stavitelem Johannem Königem, zde realizoval řadu monumentálních budov v novorenesančním slohu.
Stavby J. Schaffera:
- společenský dům Casino z let 1898 - 1900, v pozadí Nové lázně z l. 1893 - 1895.
- Centrální lázně vystavěl J. Schaffer v l. 1889 - 1892 na místě Starých lázní.
- Nejreprezentativnější budovu města, Nové lázně, realizoval J. Schaffer v l. 1893 - 1895.
- Městskou nemocnici postavil J. Schaffer r. 1898.
- Velký sál společenského domu Casino roku 1900.
Václav Skalník
(29. 6. 1776 - 7. 10. 1861)
Vynikající zahradní architekt a tvůrce parků v Mariánských Lázních. Od roku 1817 zde prováděl velkorysé úpravy močálovitého terénu a spolu s opatem Reitenbergerem a doktorem Nehrem vytvořil předpoklady k budování lázeňského města.
V jeho středu vybudoval anglický park o rozloze 18 hektarů, navrhl a vytvořil terasu promenády mezi Křížovým a Karolininým pramenem, provedl terénní úpravy Horního (dnes Goethova) náměstí, vysázel velké množství domácích i cizokrajinných dřevin, vystavěl cesty v parcích i v okolních lesích, přemostil potoky a upravil vývěry pramenů.
Tepelský klášter jej v roce 1824 jmenoval představeným obce a pověřil vedením stavebního, kulturního, finančního a sociálního úřadu. Dozíral také na provoz lázní a na zasílání minerálních vod. Plných 44 let se věnoval budování parků a města.
Mariánské Lázně dodnes ve svém středu dodržují Skalníkovu koncepci a územní plány.
Také jeho syn Karel a vnuk Albert zde pokračovali v rodinné tradici uměleckých zahradníků.
Josef Dyonys Halbmayr
(1813 - 1879)
V letech 1845 - 1848 zastával funkci představeného obce a v obdobích 1861 - 1861 a 1867 - 1873 byl starostou města.
Úspěšný podnikatel původně z bavorského Mnichova, zeť bohatého hoteliéra Alberta Klingera a vlastník největších hotelů ve městě: Starého Klingeru (č. p. 36), Nového Klingeru (č. p. 33), Halbmayr-Hausu (č. p. 32, dříve "Rozkvět", dnes "Mondorf"), které dal velkoryse přestavět.
Kolem roku 1871 dal postavit nové hotely Louisendorf (č. p. 252 v Chebské ulici) a kolem r. 1875 Maxhof (č. p. 141, dnes Maxim na Mírovém náměstí).
Štědrý mecenáš a předseda i čestný člen mnoha korporací a spolků. Za jeho úřadování město získalo zděné divadlo, kolonádu Lesního pramene a v r. 1872 nádraží, zajišťující přes Plzeň a Cheb železniční spojení s Vídní a Německem, důležité pro další příliv lázeňských hostů.
Zástavba se m. j. rozšířila o části Anglické a Ruské ulice.
Rodina m. j. vlastnila také parní mlýn a pekárnu v Plzni a synové Josef Anton (1846 - 1903) a Maxmilián Franz (1854 - 1903) pokračovali v mecenášské tradici a rovněž se podíleli na správě města (m. j. měli podíly v městské spořitelně, založené v r. 1882). Maxmilian F. Halbmayr odkázal r. 1903 městu svou vilu Luginsland (č. p. 332, dnes Lil), kde se v r. 1904 ubytoval císař František Josef I.
